DONA BOSKA 2020

Poslední pátek v lednu, jsme vyrazili na první turnaj, konaný na území Pardubického kraje. Hned ráno když Fíček vyrazil svým spolubojovníkům naproti, bylo jasné že to bude sranda jako vždycky. V Jaroměři si spletl vlaky a místo na Liberec, odjel směr Náchod. Po myšlenkovém vystřízlivění se objevil v obci Starkoč, kde nevěděl kudy kam, ale s dávkou štěstí se dostal do Dvora, kde navštívil místní ZOO. Poté zavítal k Lukášoj domů, kde mu pochválil sestru a mohlo se vyrazit směr Polička. Cestou perlil především mlaďák Osifčin, nová akvizice Lhotský byl na jednu stranu příjemně překvapen srandou a výjimečně dobrou atmosférou, která panovala ve vlaku, na druhou stranu se bál co vyjde z večera s takovými individui. Možná jen Kohy byl trochu v nervech, protože za nás zodpovídal. Cesta však proběhla hladce, a když jsme se s Ťuldou potkali v Poličce na vlakáči, vypadalo to, na skvělý víkend. Z nádraží jsme vyrazili rychle do místní haly, kde už na nás čekali hráči z pardubické ligy mužů, aby jsme se připravili na další den. Systém 4+1 pro nás byl vcelku novinkou a tak jsme se vlastně pořád trápili. Nakonec, i když nás polička jasně přehrála, za mě s odstupem času byl právě tento přátelský duel, hlavním odrazovým můstkem pro konečné čtvrté místo na turnaji. Večer jsme se šli ubytovat na hotel Poličan v Poličce, kde jsme symbolicky popíjeli poličku a poznávali juniory z místního klubu. Na večer při skvělém rozpoložení odešel Kohy k Ťuldoj a my jsme tak byli v neznámém městě sami. Osifčin projevil zájem, zajít ještě do nějakého nočního klubu a tak jsme zašli do místního podniku jménem "Díra", kde jsme dali dva heinekeny a šli spát. Cesta dlouhá asi 250 metrů, byla strastiplná, ale ráno jsme se všichni probudili na pokoji. Do cílové destinace už nad ránem přijel Šéňa se svoji mladou a vyčkával na příjezd hvězd. My jsme mezitím, po jak jinak než legendární noci, tradičně zaspali. Nebýt naší hvězdy, kterou obvykle spatříte spíše s píšťalkou a nějakou mrštnou šťávou(Řeč je o legendě FBK Orlicko Třebovsko Danoj Suchým.), který nám potom, co nepřijelo, Ťuldou doporučené "TAXI LOWBUGET", poskytl velice kvalitní ride, takže jsme dorazili "téměř" na čas. U haly nás již čekala Šéňova výprava, v čele s jeho bystrou maminou, která nás označila za totální alkoholiky. Po vstupu do haly, na nás již čekali vynervovaní pořadatelé, kteří tak ještě byli zvědaví na šašky někde ze Dvora. Na první zápas nás nahnali tak, že jsme pomalu nikdo nevěděli čí jsme. Do toho Fíček pískal turnaj se Sucháčem, takže byl venku z týmu, no a nás bylo tak jenom pět, protože Kohy po vyčerpávající noci v Ťuldově společnosti, neměl nebo asi spíš měl. jak se říká svůj den. (po příchodu nějakého frajera z poličky, kterého jsme nabrali na rychlo vlastně sedm). Od první minuty zápasu nás borci dostali do tlaku a po prospané první půlce, jsme hlavně díky životnímu výkonu našeho gólmana Lukáše Rejla, drželi nadějný stav 0:0. V druhé půli nám to dozadu stále nešlapalo a tak jsme byli právě my tím, kdo první inkasoval. Po skrumáži před brankou a sérií dorážek. Pak se ale probudila naše malá hvězda Nikolas Osifčin a dvěma fíky do šíby, překlopil zápas na naší stranu. Druhý zápas nás čekal proti FBC Kobylisy. Zde jsme si se soupeřem poměrně hravě poradili a zápas jsme vyhráli 6:2. Třetí zápas ve skupině byl klíčový, protože rozhodoval o tom, kdo se ve čtvrtfinále utká s několikanásobným vítězem turnaje, v jehož řadách byli hráči Poličky ze včerejšího přáteláku. My jsme zvolili jasnou taktiku a takticky jsme prohráli 3:1(ty vole na to se nedalo koukat). Po této geniální brikuli následovalo již zmíněné čtvrtfinále. Čtvrtfinále byl náš asi nejlepší zápas na turnaji. V extrémně napínavém souboji s Players Poříčí jsme začali lépe, když se již v prvních minutách trefil Nikolas. Soupeř hrozil především z kombinace, ale zkoušel to i přes rychlé brejky s přečíslením. Prvních několik pokusů ještě Lukáš kryl, ale při brejku 3 na 1 se radoval soupeř. Následně se vyznamenal jeden ze sudích. Po vyhození jednoho ze soupeřů na naši půlku, chtěl osamocený Jirka odehrát zpět a my bysme tak mohli do rychlého přečíslení. Trefil však balónek vysokou a to játro s píšťalkou písklo nájezd. Z toho jsme bohužel inkasovali a to ve chvíli, kdy na tabuli zbývalo něco okolo dvou minut. Zde se ale ukázolo kdo byl hladovější. Nejdřív Ťulda srovnával při přesilovce bombou bod víko na 2:2 a pak celý zápas 10 vteřin před koncem, rozhodl raketou od půlky Šéňa.  V semifinále nás čekal favorit turnaje v čele s kapitánem Pardubic Přemkem Pakotou. I přes bojovný výkon a několik neproměněných tutovek jsme po zápase, který skončil 50:10 na střely, zcela nečekaně ve prospěch soupeře,  kousali prohru 3:0. Bitva o třetí místo, už ale byla vzhledem k náročnosti dvou předchozích zápasů nad naše síly, a tak jsme se museli spokojit se smolnou bramborovou plackou. I tak ale turnaj hodnotíme vesměs pozitivně a příští rok už to cinkne!